Po měsících tréninků a víkendových soustředěních to bylo konečně tady – obnovený národní tým se konečně měl postavit ke svému prvnímu zápasu. Celý tým Jaguárů je zapojen v širším okruhu reprezentačního týmu a účastní se i všech jeho tréninků. Však reprezentační trenérku dobře známe, jelikož Andrea je i trenérka týmu Jaguárů. Základní pětka Jaguárů pak byla nominována pro účast na Mezinárodním turnaji v Zurichu.
Mezinárodní turnaj v Zurichu náš tým dobře zná, účastnili jsme se již třikrát. Ale jako tým Jaguárů. Toto bylo jiné, jeli jsme reprezentovat Českou republiku. Základní pětku Jaguárů – tedy Denise, Honzu, Ivu, Janu a Standu – doplnily dvě hráčky z týmu SK Indians – Jitka a Markéta. Již 10. ročník tohoto turnaje pořádal ve dnech 19. a 20. května tamní tým Iron Cats. A konkurence byla velká, jelikož se spolu s námi zúčastnily týmy, které patří k evropské špičce.
Po dlouhé páteční cestě, jsme v sobotu ráno nastoupili připraveni do haly. Tam už byla postavená dvě hřiště a my jsme měli strávit celý první den na hřišti B. Deset týmů, které přijely, byly rozděleny do dvou skupin. Ve skupině A byly týmy Black Knights Dreieich (GER), GP Bulls Eindhoven (NED), GIDOS Screamers (BEL), Munich Animals (GER) a The Rolling Thunder Bern (CH). Ve skupině B spolu s námi byl pořadatelský tým Iron Cats (CH), Torpedo Ladenburg (GER), E-Team Emmen (NED) a ZEKA Rollers Baden (CH). V sobotu se hrálo 2×15 minut se zastavováním času jen výjimečně, v neděli se čas zvedal na 2×20 minut na jednom velkém hřišti. První čtyři týmy ve skupině čekal postup do dalších bojů, páté už čekal jen jeden nedělní zápas o předposlední místo. Věděli jsme, že s novým týmem bez herních zkušeností, to nebude v této konkurenci snadné, ale byli jsme připravení v národním dresu odvést poctivý výkon. Pod vedením naší trenérky jsme chtěli předvést vše, co jsme natrénovali.
První zápas naší reprezentace na tomto turnaji byl opravdu ostrá zkouška, protože naším soupeřem byli domácí Iron Cats. Tento tým spolu už hraje dlouho, je skvěle sehraný a je známý svou nesmírně účinnou blokovou hrou téček. Spolu s naší nerozehraností a nerozkoukaností to byl celkem fofr. Museli jsme přivyknout stylu hry v rychlosti všeho, se kterou se v českých podmínkách nesetkáme. Hned na začátku se Denisovi po Standově asistenci podařilo vstřelit gól, ale byl to i náš gól jediný. První polovinu jsme prohráli 7:1, celkově tak 11:1.
Náš druhý soupeř byl tým Torpedo Ladenburg, který stále patří k evropské špičce. Tentokráte už se nám hrálo lépe, dobře jsme drželi obranu a čekali na chyby soupeře. Ty přicházely, ale moc se nám nedařilo jich využívat. Přesto se Denisovi podařilo v první polovině jednou skórovat. Poločas dopadl 5:1. V druhé polovině přidal další gól Standa a Torpéda dalších pět, takže 10:2 celkem.
Dalším soupeřem byl nizozemský tým Emmen, který ostatním nizozemským týmům pověst rozhodně nekazil – hrál neuvěřitelně rychle a přesně. Přestřílel nás 15:1. Za náš tým skóroval Standa.
Poslední zápas dne měl rozhodnout o našem nedělním programu, pokud jsme chtěli postoupit ze skupiny, museli bychom vyhrát. Hráli jsme proti ZEKA Rollers. Už jsme byli rozehraní a s tímto soupeřem se dalo hrát. Blížil se ale konec zápasu a prohrávali jsme 5:4. Museli jsme jít do rizika otevřené hry v útoku a nevyšlo to. Ve vyrovnaném zápase jsme prohráli 6:4. Střelcem všech našich gólů byl Standa.
Ve skupině B jsme tak skončili na pátém místě a v neděli nás čekal zápas o deváté místo s pátým ze skupiny A, což byli Munich Animals. Naši skupinu vyhrál tým Iron Cats, které tak čekal zápas s druhým ze skupiny A, což byli GIDOS Screamers, první semifinále. Druzí byli Torpedo Ladenburg a čekalo je tak semifinále se suverénem skupiny A – Black Knights Dreieich. Třetí tým Emmen čekali čtvrtí Rolling Thunder a čtvrté ZEKA Rollers čekali třetí GP Bulls. Bylo jasné, že i neděle bude náročná, a to jak fyzicky, tak psychicky. Chtěli jsme aspoň jednu výhru.
Zápas s Munich Animals byl od začátku napínavý. Do obou branek padaly góly, hra se přelévala ze strany na stranu. Jako snad ve všech našich (a nejen našich) zápasech se i tentokrát do hry nemile zapojili rozhodčí, když odpískali hokejku v brankovišti. Tolik penalt za hru v brankovišti jako na tomto turnaji jsem v životě neviděla a nikdo kromě rozhodčích tam asi neviděl ani ty hokejky. Honza si připsal reprezentační gól, když vyrovnal na 4:4. Ale na samém konci zápasu soupeř zvýšil na 5:4 a my už nedokázali zareagovat.
Reprezentační tým tak při své premiéře obsadil desáté místo, přesto jsme spokojení. Dokázali jsme, že naše hra a taktiky jsou srovnatelné s evropskými týmy, což nám potvrdil i šéf pořadatelského týmu. Jediné, co nám chybí, je vyhranost a automatizace, kterou můžeme získat jen v takto ostrých zápasech. Až herní zkušenosti přinesou onu potřebnou rychlost hry a rozhodování, abychom měli šanci ostatním týmům konkurovat. Byla to skvělá zkušenost, ale také poznání, jak napřed Powerchair Hockey v Evropě je. Pokud nechceme, aby České republice opět ujel vlak, je nutné nastartovat v České lize změny, aby se úroveň naší hry zvedla a my byli konkurenceschopní.
Na devátém místě se tedy umístil tým Munich Animals, na osmém místě skončil tým Rolling Thunder Bern, sedmou příčku obsadili ZEKA-Rollers Aargau, šestí byli GP Bulls Eindhoven, pátí The E-team Emmen, čtvrtí skončili po těsném boji Iron Cats, když na nájezdy podlehli týmu Torpedo. A finále bylo také napínavé a do poslední chvíle těsné. Nakonec po operativní změně taktiky vyhráli Black Knights, když porazili GIDOS Screamers.
Děkujeme všem asistentům, fanouškům a především sponzorům: ČSTPS, MŠMT, Nadační fond Avast, NF Gabrielis, Patok a WeldPlast.