Jaguár je vrcholný predátor na americkém kontinentu. Tato kočkovitá šelma je silná, vytrvalá a má ze všech „velkých koček“ jednu z nejsilnějších čelistí – tedy, co jednou zakousne, to už nepustí. Svou kořist loví ze zálohy, po dlouhém a trpělivém pozorování, promyšleně. Je chytrý a umí se poučit ze svých chyb… Pro náš tým je tedy ctí hrát právě s Jaguárem na dresu. Kočičí jaguáři jsou samotáři, jeden by řekl – sólisti. My jsme ale tým, fungujeme jako celek – jako jeden velký jaguár. A kouzlo silného jaguára opět zafungovalo.
V sobotu 13. května se ve sportovní hale na Třebešíně odehrálo finále České Powerchair Hockey ligy 2022/23, neboli Play off. Základní část sezóny byla za námi, takže už bylo rozhodnuto, jaké týmy se spolu utkají o třetí místo, a kdo si to rozdá o celkové vítězství. Jaguáři, stejně jako loni, nevstupovali do závěrečného Play-off z prvního místa. I tentokrát skončili na místě druhém za svými hlavními rivaly New Cavaliers. Stejně jako loni nás čekala bitva o titul na dva vítězné zápasy. Ani na třetím a čtvrtém místě v základní tabulce se nic nezměnilo – i když přece – čtvrtý tým Bluesky Butterflies letos získal své první body, když na čtvrtém kole dokázali porazit tým SK Indians v prodloužení, a ve druhém zápase padli až po několika sériích samostatných nájezdů. Tedy i boj o celkové třetí místo mohl být ještě zajímavý.
Nejprve si ale pojďme právě skončenou sezónu připomenout. První kolo se odehrálo loni v září v Plzni. Kvůli absenci slovenského týmu Bluesky Butterflies jsme v podstatě odehráli rovnou půlku celého ročníku, protože nás čekalo rovnou po dvou zápasech jak s Indiány, tak především Kavalíry, a to je vždy nepříjemné, zvláště po letní ligové pauze. Navíc v týmu Jaguárů došlo k několika změnám – od nově jmenovaného kapitána Standy, který tuto pozici přebral po Ivě, přes Janu natrvalo opustivší bránu pro pozici T-stick v poli, přes Pavla Floriana napevno se ukazujícího v sestavě, kterou opustil Denis. Prostě jsme se potřebovali znovu a jinak sehrát. Indiány jsme porazili bez problémů v obou zápasech (11:0 a 13:0), ale Kavalíři potvrdili roli našich ligových rivalů. Oba zápasy byly vypjaté a vyrovnané, ale skóre a momentum zápasu se stále přelévalo. V prvním zápase nás porazili v prodloužení 5:4 a ve druhém nakonec po jakémsi zlomu ve druhém poločasu 8:5.
Druhé kolo se konalo v říjnu poprvé na Slovensku. A tam jsme dokázali Kavalíry těsně porazit 4:3. A pak přišla dlouhá zimní přestávka. Trenérka úplně změnila koncepci našich tréninků – zintenzívněla a přinesla nová cvičení a nové systémy hry. Další velká změna, která se ukázala už na třetím kole v pražském Radotíně, hlavně obrovským technickým skokem našich hráčů a vyrovnání všech našich střelců. Třetí kolo jsme s velkou převahou vyhráli, ale tam jsme bohužel s Kavalíry nehráli. Do čtvrtého kola v dubnu na Třebešíně už jsme nastoupili v rovnocenných lajnách a pokračovali tak k přibližování našeho sportu „zdravému“ florbalu. Kavalíři nás sice dokázali porazit 7:6, ale náš tým v lajnách a v pohybech po hřišti fungoval dobře. Už to chtělo jen dopilovat a vše usadit. Věděli jsme, že je to na dobré cestě, takže do závěrečného Play-off jsme šli plni optimismu.
První play-off zápas s Kavalíry byl napjatý. Nikdo nechtěl udělat chybu. První gól padl až v čase 6:34 a trefil se Standa. Ale byl to jediný gól poločasu. Zatímco my jsme hráli vysazeně s vysazenou obranou, soupeř obranu disciplinovaně okamžitě stahoval na své brankoviště. A čekalo se na chyby. Po pěti minutách v druhé polovině jsme po trefě Honzy a Standy dokonce vedli 3:0. A možná jsme někde vzadu v hlavě získali pocit, že to bude dobrý. A to byla chyba. Místo, abychom ubrali, tlačili jsme pořád dopředu a začali propadat ve vysazené obraně. Soupeř toho dokázal využít a zápas do konce poločasu úplně otočil – Jirka Táborský ml. dal po únicích hattrick a na jeden gól nahrál – Kavalíři vyhráli první zápas 4:3.
Druhý zápas. Pokud jsme chtěli obhájit titul, museli jsme ho vyhrát. A potom ještě vyhrát třetí rozhodující zápas. A nezačalo to pro nás zrovna dobře – po prvním poločase jsme prohrávali 2:0. Na začátku druhého poločasu Jirka Táborský ml. dostal trest žlutou kartu, protože už jednu zelenou dostal a těsně po jeho návratu Standa snížil na 1:2. V čase 22:53 Standa po přihrávce od Honzy vyrovnal a v čase 25:23 po rozehrávce od Jany Standa skóre zápasu otočil v náš prospěch – 3:2. O 20 vteřin později se po asistenci od Standy trefil Lukáš – 4:2. Pak se ale dvakrát trefil Jirka a bylo vyrovnáno. Rozhodnout se tedy mělo v prodloužení. Tam naše brankářka Kristýna vytáhla šťastný zákrok a zabránila asi jistému rozhodujícímu gólu, a naopak se v čase 32:22 trefil sám Standa. Druhý zápas jsme tak dokázali na poslední chvíli vyhrát a drželi tak naději.
Třetí zápas měl rozhodnout všechno. Byli jsme všichni unavení, motory byly přehřáté. V rámci české ligy jsme asi ještě nikdy nehráli hned tři takto vyrovnané a vypjaté zápasy během jednoho víkendu, natož pár hodin. Ale pokud jsme chtěli po páté titul, museli jsme ze sebe dostat úplně všechno. Skóre zápasu jsme tentokráte otevřeli my, když se v čase 3:11 trefil sám Lukáš. Jenže pak se za celý první poločas trefoval jen soupeř – a to konkrétně třikrát Jirka. Opět jsme tedy prohrávali a museli soupeře dotahovat. Jenže na druhý poločas skočil do zápasu zjevně odpočinutý Pavel nebo v sobě prostě našel nějaký instinkt Jaguára zabijáka, a poprvé se trefil hned šestnáct vteřin po zahájení druhého poločasu po asistenci Standy – 2:3. V devatenácté minutě srovnal na 3:3 Standa sám. Pak už zápas začal být opravdu vyhrocený a bylo to hlavně o tom, kdo ze sebe vyškrábe víc chtění a síly. A byl to opět Pavel, který ve 25. minutě přidal hned dva góly. Jeden po asistenci Standy a druhý sám, když vybojoval míček. 5:3. Na konečných 6:3 ve 27. minutě navýšil Standa. Zvládli jsme to.
Největší dík za sezónu patří naší trenérce Andree, která opět přinesla něco nového, a pořád jí to s námi baví. Nová koncepce tréninků obrovským způsobem posunula všechny naše hráče. Dík tedy patří i synům naší trenérky, kteří s námi občas trénují. Však Matěj už je asistent trenéra :) Naši čtyři střelci se technicky ale i takticky srovnali, o čemž koneckonců svědčí i celkové pořadí hráčů po základní části. A fakt, že rozhodující hattrick v rozhodujícím zápase si na své konto připsal náš nejnovější hráč v sestavě Pavel F. ukazuje taky hodně. Můžeme hrát v rovnocenných lajnách a naše hra už dávno není založená jen na jednom hráči, který táhne celé zápasy sám a jedině on střílí góly. Florbal je týmový sport a vždycky jde najít nějaký systém hry, ve kterém si najde místo každý. My navíc jdeme cestou florbalu „zdravých“, chceme pěknou, čistou hru. Další změnu, kterou můžeme hodnotit kladně, je přesun Jany z brány na hřiště, coby aktivní T-stick. Postupně se probojovala do první lajny, na hřišti se ani neztrácela, a dokonce si vybojovala zuby na vozík. Standa roli kapitána také zvládl a možná i proto byl letos nejvíc asistujícím hráčem. Honza se stal takovou klidnou a spolehlivou částí týmu, jako by letos získal větší důraz. Lukáš a jeho tah na bránu je už legendární. Kristýna byla opět nejlepší brankářka. Na hřišti je pořád skvělá i Iva, i když možná už radši sleduje a radí týmu z lavičky. Nešlo by to ani bez téček Radima a Pavla. Díky, kluci.
Za podporu v napínavé sezóně děkujeme i našim asistentům, pomocníkům, fanouškům a dalším příznivcům.
Těšíme se na další sezónu.