O víkendu 27. a 28. října se konal devátý ročník turnaje Prague Powerchair Open, který pořádá pražský klub Flor-in. Náš tým Jaguars se letos účastnil již po šesté. Tradičně se nám na tomto turnaji daří. Důkazem jsou dvě první místa (2014 a 2015), jedno druhé místo (2017) a čtvrté místo v roce 2016. Letos se ale na turnaji sešla silná konkurence. Celkem devět týmů si zahrálo v rámci jedné skupiny systémem každý s každým, 2×10 minut. Cílem bylo skončit v základní skupině do šestého místa, protože na poslední tři týmy už po skupinových bojích žádné další zápasy nečekaly.
Začínali jsme hned v devět ráno a náš první soupeř byl německý tým Mixed NRW team 2018. Byl to tým složený z několika hráčů z různých týmů a hlavní tahounku týmu jsme dobře znali z předchozích ročníků. Bohužel se u nás zase projevil syndrom prvních zápasů a nerozehraní a nerozkoukaní jsme to dokázali dotáhnout jen do remízy 3:3.
Druhým soupeřem byl domácí tým a náš ligový soupeř – New Cavaliers. Kavalíři si pro turnaj přeskládali sestavu, dali dohromady ty nejzkušenější hráče z obou týmu klubu Flor-in a na pozici téčkaře nastoupil jejich současný trenér a bývalý hráč – Jiří Táborský starší. Dlouho jsme hráli vyrovnaně hlavně proto, že náš tým byl rozhozený a dělal zbytečné chyby. Nakonec jsme ale vyhráli 4:2.
V poledne nás čekali GP Bulls z Nizozemska. Když jsme se dozvěděli, že přijedou na turnaj, rovnou jsme je zařadili k favoritům, kteří budou bojovat o titul. Klub GP Bulls je ale opravdu velký a pod jeho vlajkou hrají hned čtyři týmy, ve kterých jsou hráči rozmístění podle herních zkušeností a pomalu se tvrdou prací propracovávají do nejlepšího týmu A. Přesně jak to má ve sportu fungovat. Tentokrát GP Bulls vyslali na zkušenou tým na úrovni C – náctileté hráče, kteří spolu hrají jeden až dva roky. I my jsme si tak mohli dovolit poslat na hřiště hráče mimo základní pětku. Na hřišti se tak objevil i náš nejmladší hráč – Jirka Táborský ml. – a povedl se mu neuvěřitelný kousek – hned, jak dostal příležitost, dal gól. Góly si připsali kromě Standy i Denis a Honza. Proti týmu sbírajícímu své první zkušenosti jsme vyhráli 12:0.
Čtvrtým soupeřem byli Italové Alma Madracs Udine. S tímto týmem jsme se zatím nesetkali, ale ihned jsme poznali klíčového hráče týmu Claudia Comina, hlavní oporu italské reprezentace, která to na nedávném Mistrovství světa dotáhla k titulu. Hra italských týmů má většinou společnou dravou až vyhrocenou hru, která určitě není bezkontaktní, což nemáme rádi. To ovšem neplatilo o tomto týmu. Sehráli jsme spolu vyrovnaný, herně pěkný zápas, který byl sice ve vysokém tempu, ale hlavně byl čistý a bez zbytečných faulů. Italové se navíc zachovalí více než fér, když beze slova uznali obráceně pískaný faul na našem brankovišti a na penaltu proti mně poslali hráčku s T-stickou. Nakonec Italové vyhráli 3:2. Kdo umí, umí a nemusí si pomáhat silou.
Další zápas nás čekal hned vzápětí a nebyl tak moc čas na vydechnutí. Další soupeř byl navíc tým Iron Cats, jehož hra je pro nás nekonečná inspirace, na kterou jsme zatím ale nenašli zbraň. A neporadili jsme si ani tentokráte, Přes skvělou obranu se nám podařilo dát jen jeden gól. Prohráli jsme 8:1.
Poslední zápas dne nás čekal proti Finům – Haukiputaan Heitto. Tento tým je složený z mladých a zjevně cílevědomých hráčů – několik z nich je součástí finské reprezentace. Přesto jsme sehráli vyrovnaný zápas, který vyrovnaně i skončil – 2:2
V neděli nám zbývalo dohrát zbylé dva zápasy základní skupiny. Byli jsme trochu oslabeni o Denise, který odletěl do Španělska. A čekaly nás dva italské týmy. První přišli na řadu Macron Warriors. Stačí se podívat na vozíky hráčů tohoto týmu a je jasné, co můžete čekat, a bezkontaktní hra to rozhodně není. Ochranné rámy vozíků jsou dokonce obaleny měkkým materiálem, aby nárazy nebyly slyšet. V nárazníku mají další kolečka, aby se po nárazu od soupeře hladce odpíchli. Kromě nárazů při hře neslyšíte ani skřípání gum o palubovku – tady se totiž moc nebrzdí. A funguje to, co rozhodčí neslyší, to asi ani nevidí a rozhodně to nepískají. Tahle hra nám prostě nesedí, my hrajeme Powerchair Hockey ne Rugby, a naše vozíky nejsou na kontaktní hru připraveny. Považujeme to za nebezpečné, a navíc taková hra ani není florbalově pěkná. Prohráli jsme 6:1 a byli jsme rádi, že jsme my i vozíky zůstali celí.
To samé jsme bohužel nemohli říct po zápase s italským týmem ASD Dophins Ancona H.C, který je také znám ne zrovna bezkontaktní hrou. Na začátku druhé poloviny jsme vedli 2:1 a na hřišti měli mírnou převahu, když jeden ze soupeřů fauloval Standu, který jel s míčkem na bránu Italů. Náraz do Standova vozíku byl tak velký, že mu upadlo kolo. Došlo ke zlomení hřídele a oprava bude dlouhá a hlavně drahá. Absurdní je, že tvrdě faulující hráč ani nedostal adekvátní trest. Tato benevolence rozhodčích vede k postupnému vyostřování hry, takže se stává kontaktní a tím pádem pro často vážně postižené hráče prostě nebezpečnou. Těsné vedení jsme bez našeho klíčového hráče, a hlavně rozhození z celé situace, neudrželi. Prohráli jsme 3:2.
V základní skupině jsme nakonec skončili šestí před týmem Mixed NRW team 2018, který měl sice stejný počet bodů, ale my měli lepší skóre. Čekal nás tak souboj o konečné páté místo. Když jsme se dozvěděli, že budeme hrát znovu s týmem ASD Dophins Ancona H.C, nálada v týmu se dala krájet. Ale rychle jsme se dali dohromady. Jenda v rekordním čase přehodil Standovu sedačku na spodek vozíku, na kterém teď hraje Jarda a Standovi ho na tento zápas půjčil. Velké týmové gesto. Standa tak mohl nastoupit, i když na tomto vozíku nemohl hrát tak, jak je zvyklý, protože tento starší vozík nemá potřebné jízdní vlastnosti. Hráli jsme v klidu, věděli jsme, že nás dostala smůla. Prohráli jsme 4:1 a obsadili tak konečné šesté místo.
Celkově jsme my i trenérka s naším výkonem na turnaji spokojeni. Hráli jsme to, co jsme trénovali, reagovali jsme na změny taktik a s týmy na skvělé herní úrovni jsme tak sehráli pěkné a vyrovnané zápasy. Možná chybělo malinko víc štěstí a byli jsme v semifinále. Ale i šesté místo je pro nás v této konkurenci skvělé. Navíc jsme získali cenu pro nejlepšího brankáře, kdy Jana Stárková měla nejvyšší procentuální úspěšnost. Standa získal cenu za stý gól na turnaji, která se udílela v duchu stoletého výročí založení naší republiky.
A jak to všechno dopadlo? Finále vyhrál švýcarský tým Iron Cats a získal tak svůj druhý titul z mezinárodní turnajové scény. Druzí skončili čistě hrající Italové Alma Madracs Udine. Na třetím místě skončil další italský tým Macron Warriors. Čtvrté místo bral finský tým Haukiputaan Heitto . Páté místo obsadil třetí italský tým ASD Dophins Ancona H.C.. Šesté místo bral náš tým Jaguars. Sedmé místo patří týmu Mixed NRW team 2018 z Německa před sedmými New Cavaliers Praha a osmými GP Bulls z Nizozemí.
Děkujeme naší trenérce, která se nám věnuje a vymýšlí další a další herní strategie. Děkujeme i naším fanouškům, asistentům a pomocníkům Jendovi, Matějovi, Mirkovi, Veronice a Gábině.
Těšíme se na další ročník.