V sobotu 23. dubna se ve sportovní hale v Hrdějovicích u Českých Budějovic konalo čtvrté, tedy poslední kolo základní části ligové soutěže. Toto kolo se mělo původně konat na Slovensku pod pořadatelstvím bratislavského týmu Bluesky Butterflies, ale bohužel se jim nepovedla sehnat vhodná hala, takže se kolo přesunulo do blízkosti Českých Budějovic, kde vznikl nový tým, který snad brzy nastoupí k ligovým zápasům. Náš tým Jaguárů u toho samozřejmě nemohl chybět zvláště, když tentokrát se účastnily všechny týmy – Covid nás po zásazích na druhém i třetím kole nechal konečně na pokoji.
Jak už tomu bývalo zvykem, o pořadí prvních dvou týmů postupujících proti sobě do Play off už bylo rozhodnuto po třetím kole. Tentokrát ale po dlouhé době nebyli na prvním místě základní části Jaguáři, ale tým New Cavaliers, který nás dokázal porazit na prvním kole (v prodloužení), ale i v zápasech druhého a třetího kola, které se konaly v jeden den, protože kvůli koronavirové nákaze v týmu nemohli být Kavalíři fyzicky přítomni na druhém kole v listopadu v Plzni. Ten den do karet Jaguárům nehrálo víc věcí. Ale to je prostě sport. Chtěli jsme zpátky napětí a konkurenci, tak ho díky přestupu vytrénovaného hráče máme. Je to pro nás nová výzva.
Do hotelu v Hluboké nad Vltavou se náš tým sjel už v pátek, abychom druhý den nastoupili k zápasům pěkně odpočatí. V sobotu jsme se přesunuli do sportovní haly v Hrdějovicích u Českých Budějovic. Nevýhodou této haly se ukázal být povrch, což byla poměrně měkčí guma, která vytváří pro kola vozíků, a to elektrických i těch mechanických, velký odpor a vozíky se na ní prostě chovají jinak. Mimo jiné se rychleji vybijí. Ale naštěstí nás čekaly jen dva zápasy. Na tomto kole také určitě padl rekord v počtu „mrtvých míčů“. Na gumě prostě balónek od kola neodskočí, ale nechá se přejet, což ho prostě nutně zdeformuje.
Naším prvním soupeřem byl bratislavský tým Bluesky Butterflies. Tým se nemohl zúčastnit předchozího kola kvůli Covidu, tak ho čekaly dohrávky zápasů. Slováci od začátku předváděli opět vylepšenou hru, a především pěknou a smysluplnou obranu. Skóre našeho zápasu tak otevřel až ve čtvrté minutě Standa. A na konci této minuty se trefil i Honza. Na 3:0 zvýšil Standa až na začátku sedmé minuty s asistencí Ivy. Osmá minuta byla na góly bohatší – na začátku se trefil Honza a na konci byl připsán vlastní gól slovenskému hráči. První polovina zápasu tak skončila 5:0. Slovákům se ale podařilo na naši bránu vystřelit tři střely, proti kterým jsem musela zasahovat. Střelcem šesti gólů ve druhém poločase byl Standa – jeden gól byl bez asistence, pak mu asistovala Iva, Pavel F., Honza a dvakrát Denis. Tečku za zápasem ale v poslední minutě napsal Honza – vyhráli jsme 12:0. V druhém poločase Kristýna opravdu v bráně neměla moc práce – soupeři se podařilo na ní vystřelit jen jednou. Podle sčítačů střel na bránu jsme za celou hru slovenského brankáře ohrozili hned 31.
Ve druhém zápasu dne nás čekal náš hlavní rival New Cavaliers. Zápas, ve kterém už vlastně o nic nešlo, co se týče bodů, ale vlastně šlo. Z pohledu našeho týmu šlo hlavně o psychologickou výhodu před závěrečným soubojem o titul Mistra, který se uskuteční už za tři týdny na závěrečném Play off. Začali jsme opět v rychlém tempu, hra se přelévala po celém hřišti, a dařilo se nám držet taktiku. První gól tak padl až v sedmé minutě a skóre otevřel soupeř, který na začátku desáté minuty navýšil na 0:2. Na konci desáté minuty se ale trefil Standa. Na začátku jedenácté minuty jsem si nepochopitelně srazila míč do brány sama, a soupeř tak opět odskočil na dvoubrankový rozdíl. 1:3. V jedenácté minutě se ale trefil Lukáš a na začátku třinácté minuty přidal další gól a vyrovnal na 3:3. Hra byla vyrovnaná a velmi vypjatá, ale postupně jsme získávali malou převahu. A čím větší převahu a herní jistotu jsme měli, tím víc se hra vyhrocovala. Těsně před koncem prvního poločasu po asistenci Standy zvýšil Lukáš skóre na 4:3.
Druhý poločas začal tak, jak ten první skončil – poněkud vyhrocená, ale napínavá a rychlá hra. V 18. minutě zvýšil Standa po asistenci Lukáše už na 5:3, ale soupeř vzápětí snížil na 5:4 a na začátku 20. minuty dokonce vyrovnal. Ve 21. minutě ale Standa po asistenci Lukáše opět zvýšil na 6:5. V čase 22:56 byl ale soupeři odpískán faul – nebezpečná hra – poté, co rozhodčí viděl jeho hokejku v obličeji našeho hráče. Dostal dvouminutový trest, což neunesla jeho spoluhráčka, zahodila hokejku, čímž si vysloužila také dvouminutový trest za nesportovní chování. Naše hra se ale na chvíli jako by rozpadla a velmi neobvyklé početní výhody jsme nejprve nedokázali využít, čehož pohotově využil soupeř, a kdo jiný než Jirka, šikovně prokličkoval kolem našich hráčů a dal vyrovnávací gól na 6:6. Pár sekund před koncem trestu Standa naší přesilovku dokázal využít. 7:6. Ve 27. minutě se trefil Lukáš po asistenci Standy a opět jsme tak odskočili na dvoubrankový rozdíl 8:6. V čase 28:47 soupeř opět stáhl na 8:7, aby mohl Standa v čase 28:59 opět odskočit. 9:7. A tento vzorec by se asi opakoval i nadále, kdyby naštěstí nepřišla poslední minuta. 29:19 – 9:8. Necelých 30 vteřin před koncem ale Lukáš s asistencí Denise opět zvýšil na 10:8 a na to už soupeř odpovědět nedokázal. Konečně jsme přerušili šňůru porážek a dokázali vyhrát a to, i když nás soupeř přestřílel 18:14. Zhruba od vyrovnání na 3:3 jsme tentokrát tahali za delší konec my, ale dokázali jsme udržet nervy na uzdě.
Pokud je hra takto vyrovnaná, rozhoduje hlava. Rozhodčí měl dost práce na obou stranách, a jen díky tomu, že zápas opravdu řídil a usměrňoval, jsme jí bez případných zranění dohráli do konce. Neměli bychom zapomínat na to, že je to pořád jenom hra, a že jsme navíc téměř všichni dospělí lidé. Můžeme být na hřišti soupeři, ale pořád jsme lidi, a to my i rozhodčí – tak se podle toho chovejme, protože dáváme příklad těm, kteří ještě dospělí nejsou, nebo jsou na rozdíl od většiny dospělí poměrně krátce. Navíc to nevytváří pěkný obraz našeho sportu z pohledu zpoza mantinelů.
Za tři týdny nás čeká závěrečné Play off, kde budeme o titul hrát právě s týmem New Cavaliers, a to na dva vítězné zápasy. Co je jisté je, že to rozhodně nebude snadné. Kavalíři se nám v této sezóně dokázali vyrovnat. Takže finálová bitva bude stát za to. Po výhře na čtvrtém kole jsme ale dostali tak důležitou naději, že to jde, a to bude náš motor.
Děkujeme naší trenérce Andree, bez níž bychom nebyli tam, kde jsme. Díky i všem asistentům a fanouškům.