V sobotu 14. května se ve Sportovní hale TJ Lokomotiva v Plzni konalo závěrečné Play-off, tedy vyvrcholení a uzavření sezóny 2021/22. Po dvou letech ztracených kvůli pandemii Covid-19 jsme mohli konečně hrát, a hlavně zdárně dohrát celou sezónu. A proč to rovnou neudělat velké – letošní Play-off v sobě spojilo dva sporty – náš Powerchair Hockey a Paraflorbal. Tedy dva florbaly, jeden na elektrických a druhý na mechanických vozících. Řekla bych, že to byla povedená akce a krok správným směrem, který by mohl pomoci rozvoji obou sportů, protože nedostatek nových hráčů nás trápí všechny.
Jak už víte, Jaguáři do závěrečného kola tentokrát nepostupovali z prvního místa po základní části soutěže. Pojďme si tedy nejprve průběh základní části připomenout. Na prvním kole nás v prodloužení porazil tým New Cavaliers. Do našeho výkonu se promítla jak dlouhá pauza, tak změna v soupisce, kdy se Jiří táborský ml. po několika letech u Jaguárů vydal na hostování zase do týmu New Cavaliers a z námi pracně vytrénovaného a už šikovného spoluhráče se najednou stal soupeř. Na druhém kole Kavalíři kvůli nákaze kovidem chyběli a zbylé dva týmy bohužel nejsou na úrovni, aby prověřili naši formu. Třetí kolo pro nás bylo především ve znamení sehrání klíčového hráče Standy se zcela novým vozíkem a zapracování nového hráče Pavla F. do sestavy. Bohužel jsme zrovna na tomto kole museli odehrát s Kavalíry rovnou dva zápasy – a oba jsme prohráli (2:6 a 3:5). Změnou pro nás byl i samotný fakt, že po letech máme soupeře na podobné úrovni, že zápasy jsou opět vypjaté, napínavé, a že musíme zabrat. To jsme ale chtěli a dostali jsme tak potřebný impuls a novou motivaci. A pak přišlo čtvrté kolo – o vítězi základní části už sice bylo rozhodnuto, ale přesto bylo pro nás toto kolo extra důležité – konečně jsme mohli zjistit, jak na tom opravdu jsme a jestli máme ještě šanci titul získat. Na začátku jsme prohrávali 3:1, ale dokázali jsme zápas otočit a pak už soupeř jen dotahoval. Vyhráli jsme 10:8 a do závěrečného play-off tak postupovali s nadějí a možná i jistou psychologickou převahou. Byli jsme nervózní, ale věděli jsme, že to bude těžké, a nakonec rozhodne to, kdo si udrží chladnější hlavu.
V sobotu nás čekaly minimálně dva zápasy, protože v Play-off hrajeme na dvě výhry. Všichni jsme doufali, že třetí zápas k rozhodnutí nebude potřeba, a byli jsme maximálně soustředění a připravení do toho dát všechno. Chtěli jsme ukázat práci, kterou jsme na sobě za ten rok odvedli. Do prvního zápasu jsme nastupovali bez naší trenérky na lavičce, protože ta za námi jela ze svatby své dcery. Ale věděli jsme, co máme hrát a musím tým pochválit – pod velením kapitánky Ivy a Standy to skvěle šlapalo. Jak na sebe nejsme moc zvyklí na hřišti mluvit, tak tentokráte jsme tam všichni nechali hlasivky. Zápas měl ale od začátku podobný průběh jako naše poslední střetnutí. Skóre otevřel ve třetí minutě za Kavalíry Jirka, ale Standa ve čtvrté minutě vyrovnal. Pak Jirka přidal další dva góly a soupeři tak opět vedli 1:3. Těsně před koncem prvního poločasu Standa stáhnul na 2:3. Druhý poločas jsme začali lépe, když Standa přidal dva góly a najednou jsme vedli 4:3. V čase 21:56 se za soupeře trefil Tomáš Suchý a vyrovnal, aby za půl minuty Standa gólem opět odskočil – 5:4. V čase 28:51 se podařilo vyrovnat Jirkovi a držel tak naději Kavalírů na zisk prvního zápasu. Jenže půl minuty před koncem se Standa opět trefil – 6:5. Soupeř už nedokázal ani přes velký tlak zareagovat a Jaguáři tak vyhráli první z finálových zápasů.
Do druhého zápasu jsme vstupovali s lehkou nadějí, ale určitě ne s lehkou hlavou. Bylo jasné, že Kavalíři se titulového snu, který měli po letech na dosah, nebudou chtít vzdát. Ale ani my jsme pohár, který jsme měli už tři roky v řadě, nechtěli pustit. Do druhého zápasu s námi šla již naše trenérka, která to stihla na lavičku. Tentokráte jsme vstoupili do zápasu lépe my, když skóre zápasu otevřel Standa hned po zahajovacím hvizdu, a to v čase 00:08. I druhý gól přidali Jaguáři, a to Lukáš po asistenci Standy ve třetí minutě. Kavalírům se podařilo vyrovnat až dvěma rychlými góly v deváté a na začátku desáté minuty. 2:2. Na konci desáté minuty Honza po asistenci Standy opět zvýšil, ale soupeř za minutu zase vyrovnal. 3:3. Dvanáctá minuta byla bohatá na góly – Honza přidal rovnou dva – v čase 11:11 asistoval Standa a v čase 11:25 Lukáš. Odskočili jsme na 5:3. Těsně před koncem prvního poločasu ale Kavalíři stáhli na 5:4. V druhém poločase padl první gól až pět minut po jeho začátku, a trefil se za soupeře Jirka. 5:5. Na začátku 22. minuty si ale soupeř srazil do brány vlastní gól. 6:5. Na konci 22. minuty se trefil Standa a ve 25. minutě už na tříbrankový rozdíl odskočil gólem Denis po asistenci Standy. 8:5. Kavalíři sice ještě na konci 25. minuty přidali gól, ale výsledek zápasu už zvrátit nedokázali. V čase 25:12 uzavřel Standa s asistencí Ivy skóre na konečných a jednoznačných 9:6. Zápas byl napínavý, plný krásných akcí, ale můžeme říct, že jsme ho od začátku měli pod kontrolou.
Jelikož se nám podařilo vyhrát oba finálové zápasy, získali Jaguáři titul Mistrů České republiky. A to již po čtvrté v řadě a po šesté celkově. Máme o to větší radost, že jsme nejen dvakrát otočili zápas, ve kterém jsme prohrávali, ale podařil se nám obrátit nepříznivý průběh celé sezóny. Nevzdali jsme to, věřili svojí skvělé trenérce a zvýšili otáčky jak v trénincích, tak v zápasech. Skvěle jsme zafungovali jako tým a dokázali jsme se vyrovnat se všemi změnami.
Třetí místo bral domácí tým SK Indians Plzeň, který dokázal ve dvou zápasech porazit bratislavský tým BlueSky Butterflies (4:1 a 2:0). Slováci ovšem předvedli obrovský posun a vypadá to, že v další sezóně budou Indiánům dost šlapat na paty. Uvidíme, jak s kartami zamíchá očekávaný vstup českobudějovického týmu Štíři do bojů v nové sezóně.
A jak si v sezóně vedli naši hráči jednotlivě? Hlavní postavou Jaguárů potažmo celého Powerchair Hockey je stále Standa, který byl jak nejlepším střelcem sezóny (67 gólů), tak vyhrál i kanadské bodování (+24 asistencí, tedy 91 bodů celkem). Jelikož se Standa navíc věnuje i Paraflorbalu, tak si v sobotu zahrál finále rovnou dvě – s týmem Tatran nakonec ale na titul nedosáhli. Další neméně důležitá vůdčí osobnost našeho týmu je kapitánka Iva, která je prostě na hřišti stále nepostradatelná. Ani naši ostatní střelci ale nezůstali v tabulkách daleko – čtvrté místo v kanadském bodování obsadil Lukáš (33 bodů – 25+8), v závěsu za ním se umístil Honza (33 bodů – 21+12) a trojici doplnil Denis (28 bodů – 14+14). Nesmíme zapomenout ani na Pavla F,, který se k nám přidal teprve v říjnu, ale už stihl odehrát sedm zápasů a připsal si své první dva body za dvě asistence. Navíc se velmi rychle zlepšuje, což je velký příslib pro náš tým do další sezóny. Pochválit musíme i další téčkaře Pavla Š. a Radima. Bez téček by to nešlo. No, a nakonec my dvě, co to jistíme zezadu – brankářky Kristýna a Jana. Kristýna letos konečně vystřídala Janu na postu nejlepší brankářky sezóny. Všechno by to ale perfektně nešlapalo jako tým bez naší trenérky Andrei, která se nám už mnoho let věnuje, a to nejen každý pátek na trénincích, ale i na všech akcích a soustředěních. A nezapomínejme na domácí přípravu. Děkujeme, trenére, vážíme si toho. Děkujeme i našim mechanikům, řidičům a asistentům, bez nichž bychom sportovat nemohli – jmenovitě především Jendovi a Matějovi. A nakonec patří poděkování všem našim fanouškům.
Už teď se těšíme na příští sezónu.