Jako každý rok touto dobou, i letos přišlo krátké období klidu Vánoc, které lidem umožní se zastavit, vydechnout a nadechnout se před skokem do roku dalšího. Lidé mají sklon v tomto čase přemýšlet a bilancovat nad tím, jaký ten právě končící rok byl, co se stihlo a povedlo, ale také třeba nepovedlo. A z toho vyplývají i očekávání a plány pro ten rok, který brzy začne. A jako každý rok, i letos tým Jaguárů hodnotí, bilancuje a plánuje.
Začátek roku 2018 opět skočil přesně do poločasu rozehrané sezóny 2017/2018 a odstartoval její jarní část. Ani v ní Jaguáry nečekalo žádné překvapení a celou základní část ligové soutěže jsme vyhráli bez ztráty bodu. Překvapením byl náš soupeř pro Play-off, což byl poprvé tým SK Indians Plzeň. Možná spíš bohužel nás ale v Play-off vůbec nepřekvapil – oba zápasy jsme vyhráli velkým rozdílem a až moc hladce tak obhájili titul. Shrnutí – Jaguáři vyhlížejí soupeře, který vrátí do hry nějaké napětí.
Změny se ale odehrály uvnitř našeho týmu – pro jarní část sezóny k nám přišli dva hráči ze skomírajícího klubu Red Dragons – Jaroslav Novotný a Jirka Táborský ml. Nejprve na hostování, pak natrvalo. Jirka je nejmladší hráč ligy a těšíme se, že u nás bude rozvíjet své hráčské schopnosti. Šikovný už je teď a navíc má velký potenciál. Máme radost, že se Jaguáři rozrůstají, a to tak, že poprvé za hodně dlouhou dobu naplníme celou střídačku. Jardu a Jirku totiž do nové sezóny, která začala na podzim, doplnila ještě Markéta Petráčková, nyní Novotná, a zkompletovala tak jejich malou rodinku uvnitř velké rodiny Jaguárů. Už je nás deset, takže můžeme zažít to, co jsme vždy záviděli velkým zahraničním týmům na turnajích – postavíme dvě pětky.
No, a když už jsem nakousla tu novou sezónu, která začala na podzim. Obě kola Jaguáři vyhráli, takže i letošní rok končíme na vrcholu tabulky a čeká nás trojitá obhajoba titulu. Pokud nás někdo přece jen nedokáže překvapit. Zatím se však ukazuje, že jediný, kdo může Jaguáry v české lize porazit, jsou Jaguáři sami. Tak snad se nám vyhnou nemoci, zranění, technické problémy, ale i zbytečné chyby ve hře.
Pravidelným a poctivým tréninkem jsme díky naší trenérce Andree Kuncové dosáhli takové výkonnosti a výsledků, že v českém prostředí momentálně nemáme konkurenci. Ostatní týmy s námi nenastoupily na cestu zlepšování a my jim tak ujeli. Doufáme, že se to změní, ale zatím výzvy hledáme jinde – a to v zahraničí. Nad ligovou úrovní stojí úroveň reprezentační. Reprezentace se v ČR opět obnovila a Jaguáři po ní okamžitě sáhli, protože je to prostě další přirozená dimenze, které chce sportovec dosáhnout. A myslím, že nejen sportovec. Když člověk něco dělá, cokoliv, a dělá to pořádně, chce se zlepšovat a „profesně“ růst. Bohužel ani v tomto případě to moc lidí v prostředí Powerchair Hockey takto nevnímá, takže českou reprezentaci drží při životě opět především hráči Jaguárů. Ale my se nevzdáme. Vlajka České republiky na pole mezinárodní Powerchair Hockey patří.
V rámci reprezentace jsme se letos v květnu vydali na mezinárodní turnaj v Zurichu. Národní tým složený z hráčů týmu Jaguars doplnily dvě hráčky z Plzně. Trenérka národního týmu je trenérka týmu Jaguars – Andrea. A těžká zahraniční konkurence ukázala zase nám, jaké to je, když vám ujíždí vlak. Úroveň české hry prostě za tou hrou zahraniční začala dost zaostávat. Máme funkční taktiky i styly hry, jenže rychlost, jakou jsme zvyklí hrát, je podstatně nižší. A nemyslím teď zrovna rychlost vozíků, kterou jsme jakžtakž dorovnali, spíš rychlost v technice a herním myšlení. Vše je prostě rychlejší a my na to nejsme z naší ligy zvyklí. Chybí nám automatizace a vyhranost. Než si zvýšenému tempu přivykneme, je často půlka turnaje pryč. V konkurenci týmů z té skupiny nejlepších je pro nás tedy velmi komplikované uspět. Obsadili jsme poslední místo, ale sehráli i pár vyrovnaných zápasů, kde chyběla právě ta vyhranost.
Dalším mezinárodním turnajem, který přinesl srovnání se zahraniční hrou, byl turnaj Prague Powerchair Open, kterého se Jaguáři účastnili už po šesté. Na tomto turnaji se nám v minulosti dařilo. Z velké části i proto, že se většinou účastnily týmy mimo tu absolutní evropskou špičku. Ale i tak jsme tu dokázali porazit týmy, které byly určitě většími favority než my. Na letošní ročník ale přijely týmy silnější. A vůbec jsme nehráli špatně, 
většinu zápasů jsme sehráli naprosto vyrovnaně. Pomohla by opět větší vyhranost v tomto tempu a tentokrát i trocha štěstí – díky nečisté hře Italů Standa přišel o kolo a Jaguáři se tak museli obejít bez své hlavní opory. Skončili jsme šestí, ale byli jsme s úrovní své hry spokojení – hráli jsme na maximum svých aktuálních možností.
Jak tedy rok 2018 shrnout? Myslím si, a asi nejen já, že to byl pro tým Jaguárů dobrý rok. Pro mě osobně znamenal hlavně stabilitu, jelikož já jsem měla celkem divoký rok plný změn. Uvítala jsem, že u
nás v klubu a týmu se neodehrálo žádné zemětřesení, nikdo neodešel, nebylo žádné napětí a týmu se dařilo. Každý pátek trénink s trenérkou, v létě tradiční soustředění a do toho ještě tréninky reprezentace. Menší konkurence v české lize zase znamená hodně příležitostí pro nové hráče a hráče mimo základní pětku, což je také důležité. A velká konkurence za hranicemi zase znamená nekonečnou motivaci se zlepšovat a nenechat je ujet. Každý má možnost si najít, kam patří.
A co nás čeká v roce 2019? Doufám, že samé dobré věci, stabilita a úspěchy. Nejprve nás čeká jarní část ligové sezóny a Play-off. Do toho nás čekají reprezentační tréninky – a máme hodně práce – v říjnu se v Praze odehraje Kvalifikační turnaj na Mistrovství Evropy 2020, kam se chceme dostat. A abychom se tam dostali, musíme tento turnaj vyhrát. Tak nám držte palce. Čeká nás i náš klubový turnaj Prague Cup a v létě pravděpodobně turnaj Euro-Cup. A samozřejmě i soustředění v Nové Roli. A třeba nějací noví hráči? Uvidíme, co nový rok přinese.
Děkujeme za podporu a pojďte s námi projet i rokem 2019.