Tak je tu konec dalšího roku. Zdá se to někdy až neuvěřitelné, jak ten čas letí. Kalendářní rok sice končí, ale Jaguáři jsou opět v půlce ligové sezóny. Stejně jako loni, kdy se ligový čas poprvé rozdělil na podzimní a jarní sezónu. Ale letos je to jiné. Teprve letos vlastně víme, jak loňská sezóna dopadla. A jak dopadne ta letošní se dozvíme až příští rok v květnu. Rok tedy jakoby neměl konec a možná proto se zdá, že čas běží tak rychle…
Konec loňského roku nás zastihl v očekávání a naději. První kolo, které proběhlo na podzim, znamenalo pro tým Jaguars návrat do České ligové soutěže po delší pauze. Bez problémů jsme ho vyhráli. Na druhém kole, kde náš tým nebyl ve svém kompletním složení, jsme skončili druzí. Podzimní část tak dopadla zdánlivě vyrovnaně. Ale vzhledem k lepšímu skóre se ručička vah přikláněla víc na naší stranu. Pak přišla zimní pauza a po ní jarní část. Náš tým vyhrál i obě jarní kola a zdálo se, že celkovému triumfu nestojí nic v cestě.
Při starém systému soutěže by bylo rozhodnuto, jenže v minulé sezóně se poprvé hrálo páté kolo Play-off. Do kola Play-off postoupily čtyři ligové týmy, takže všechny týmy, které jsou v České republice. Obě semifinále jsme se čtvrtým týmem po základní části soutěže bez problémů vyhráli. Jenže ten jediný důležitý finálový zápas jsme vůbec nezvládli. Na jindy již uvolněně hrající tým padla nervozita. Najednou nešlo vůbec nic a vidina toho, že veškerá práce a úspěchy za celou sezónu budou vlastně „k ničemu“, nás svazovala. Prohráli jsme s New Cavaliers nakonec 5:3 a role favorita nám tak spíš uškodila. Tak trochu absurditu loňské sezóny, kdy se tým, který suverénně vyhrál základní část, nestal Mistrem, podtrhl i zisk všech individuálních cen. Hráči našeho týmu získali cenu pro nejlepšího střelce a nejlepšího hráče (Standa), nejlepšího brankáře (Jana) a nejlepšího hráče s T-stick hokejkou (Iva). Ale získali jsme hlavně cennou zkušenost, že technika a taktika nestačí, když se necháte ovládnout nervozitou. Snad to pro nás bude poučení do příštího roku a dalšího Play-off, které se blíží.
Ligová sezóna pro nás tak skončila trochu zklamáním. Ale ani to pro nás neznamenalo konec florbalového roku. Ten pro nás teď vážně nekončí, protože léto tradičně znamená turnaje a soustředění a letos tomu nebylo jinak. Už v květnu jsme se vydali na turnaj do Zurichu. Už po třetí. Tentokráte se účastnilo osm týmů a i přes několik poměrně vyrovnaných zápasů se nám v těžké konkurenci nepodařilo uspět. Nicméně i to jsou pro nás cenné zkušenosti, protože je to srovnáni s hrou, která je úplně na jiné úrovni, než v České ligové soutěži. Jen na mezinárodních turnajích jsme nuceni ze sebe vydolovat absolutní maximum a načerpáme novou motivaci do tréninků. Ani druhý mezinárodní turnaj, tentokrát pražský Powerchair Open, nedopadl úplně podle našich představ. Jako vítězi dvou uplynulých ročníků jsme byli v roli obhájců titulu. Dostali jsme se sice do Play-off, ale tam jsme neuspěli a obsadili tak konečné čtvrté místo. Byli jsme tak aspoň nejlépe umístěný český tým.
Rok 2016 byl pro náš klub důležitý i v rámci Powerchair Hockey jako takového. Rok 2016 totiž znamená rozvoj našeho sportu, které započalo nově zvolené vedení federace, a kterého se náš klub Jaguars aktivně účastní. V našem týmu se prostě sport, co děláme, bere vážně, a proto je pro nás důležité, aby se někam posouval. Situace ustrnutí za zbytkem florbalového světa byla ubíjející.
V první řadě došlo k obnovení české reprezentace, která se naposled ve svém pravém slova smyslu ukázala v roce 2008 v Belgii. Národní tým je ale logické pokračování pro hráče, kteří chtějí něčeho dosáhnout, a tak se po zjištění případného zájmu (zájem se projevil napříč kluby), po dvou přípravných soustředěních národní tým obnovil. Tým se obnovil i přesto, že se nepodařilo přes aktivní hledání najít trenéra, který by nebyl spojený s naším malým prostředím české ligy. Čekat na někoho takového by znamenalo pokračovat v nečinnosti a to už jsme nechtěli. Jako trenér reprezentace tak byla jmenovaná Andrea – dlouholetá a zkušená trenérka našeho týmu. Má schopnosti i plnou důvěru federace i národního týmu, že tuto roli zodpovědně zvládne a dovede Českou republiku zpět mezi ostatní aktivní a úspěšné florbalové země. Jsme rádi, že všichni hráči našeho týmu mají zájem reprezentovat a jsou tak součástí reprezentačního týmu.
Další naděje do budoucnosti je započaté rozšiřování Powerchair Hockey a to nejen po České republice, ale i na Slovensko. Současný stav čtyřech ligových týmů je tristní. Když navíc uvážíme, že tři z těchto týmů působí v Praze a ten čtvrtý není dál než v Plzni, vypadá situace ještě smutněji. Čtyři týmy prostě nevytváří zrovna konkurenční a herně zajímavé prostředí. Takže jsme rádi, že po zániku týmu ve Zlíně se objevil na Moravě opět zájem – tentokráte v Brně. Zájemci přijeli do Prahy na školení jak rozhodčích tak trenérů a situace v Brně vypadá nadějně. Ale v Brně se Powerchair Hockey nezastavil. Zájemci totiž přijeli i z Bratislavy. A náš tým, spolu s New Cavaliers, se tam vypravil sehrát exhibici a vůbec náš sport představit. Vznikl tam tým Belasý motýľ a i tam vypadá situace dobře.
A co se změnilo uvnitř našeho týmu? Spokojeně musím říct, že vlastně nic. Další sezóna, kdy nikdo neodešel a nenastaly tak žádné změny. Pravě tato stabilita nám umožňuje v tréninku někam postupovat a zlepšovat se. Přišla již natrvalo nová hráčka – Kristýna, ale to je změna pozitivní a žádné velké bouře s sebou nepřináší. Pořád máme naší nepostradatelnou trenérku Andreu, která náš tým pořád posouvá vpřed, a my jí za to moc děkujeme. Další posun, tentokráte v našem vozovém parku, přišel díky zařazení do projektu Nadace ČEZ. Mohli jsme si tak koupit přívěs, takže nás konečně nemusí trápit přeprava sportovních vozíků, kterých je zase o jeden víc, protože brankářka Jana, tedy já, konečně získala opravdový sportovní vozík. A hlavně – pořád nás to všechny baví. Tímto děkujeme všem, co nás jakkoliv podporují, a bez kterých bychom sport dělat nemohli.
Stojíme na konci kalendářního roku, ale opět v půlce sezóny. A znovu Jaguáři vyhráli podzimní část a tentokráte ještě rozhodněji, když jsme jasně vyhráli obě ligová kola. Dokážeme se poučit z toho, jak to loni, vlastně letos, celé dopadlo? Dokážeme nepodlehnout nervozitě na závěrečném kole Play-Off? Tentokráte se bude hrát na dva vítězné zápasy a jen první dva týmy po základní části budou moci hrát o titul Mistra ČR. Je to snaha dát základní části i přes malý počet týmů význam. Tak nám držte palce, ať nám ten konec roku, v květnu, tentokráte vyjde.