2 Stanislav Cimpa

Datum a místo narození: 29. 12. 1991, Praha
Místo bydliště:
Praha
Členství od:
2010
Vozík:
Storm 02 Sport

O Electric Wheelchair Hockey jsem se dozvěděl od mého dobrého kamaráda Pavla. Když v září roku 2010 probíhal nábor nových hráčů v Jedličkově ústavu, chtěl Pavel, abych ho doprovodil, že cestou pokecáme. Jakmile jsme došli do tělocvičny, Iva mi nabídla si s nimi zatrénovat … Pak jsem přišel na druhý trénink, pak na další a najednou jsem měl za sebou 6 tréninků. K tomu se blížil termín ligové soutěže, do které jsem byl hned nasazen, a tam mi to k mému překvapení docela šlo. Takže jsem u Jaguárů a líbí se mi tam … skvělí lidé, skvělá hra, skvělý sport.

Zkušenosti v EWH

Mistrovská soutěž ČR
– Česká EWH liga 2010, Česká EWH liga 2011, Česká EWH liga 2012, Česká EWH liga 2013, Česká EWH liga 2015/2016, Česká Powerchair Hockey liga 2016/2017, Česká Powerchair Hockey liga 2017/2018, Česká Powerchair Hockey liga 2018/2019, Česká Powerchair Hockey liga 2019/2020

Mezinárodní turnaje v ČR
– 2. Prague Cup 2011, 3. Prague Cup 2013, 4. Prague Cup 2015, 5. Prague Cup 2017
– Feel the power 2011, Prague Powerchair Open 2014, Prague Powerchair Open 2015, Prague Powerchair Open 2016, Prague Powerchair Open 2017, Prague Powerchair Open 2018
– 1. MINI Prague Cup 2014, 2. MINI Prague Cup 2019

Mezinárodní turnaje v Německu
– 20. Munich Cup 2012
– 7. Euro-Cup 2011, 8. Euro-Cup 2013, 9. Euro-Cup 2015, 10. Euro-Cup 2017
– 2. Champions Cup 2011

Mezinárodní turnaj ve Švýcarsku
– 7. Zuri-Turnier 2012, 8. Zuri-Turnier 2014, 9. Zuri-Turnier 2016, 10. Zuri-Turnier 2018

Mezinárodní turnaj v Nizozemsku
– 2. mezinárodní turnaj v Eindhovenu 2013, 5. mezinárodní turnaj v Eindhovenu 2019

Reprezentace
– Turnaj čtyř národů 2013 ve Švýcarsku
– Kvalifikační turnaj na ME 2019 v Česku

Rozhovor z bulletinu 30. 4. 2012

Zaujalo tě EWH hned nebo až později?
Hned! Už od začátku mě na tomto sportu bavila rychlost a taky se mi líbil typ hry. Zaujalo mě, že tento sport je určen i pro lidi s větším handicapem.

Co přesně tě na tom baví?
Na EWH mě nejvíce baví právě ta rychlost. Je to sport, u které-ho člověk musí mít hodně dobré reflexy a dobře reagovat v růz-ných situacích. A také mě baví, že je to florbal, a tím pádem se to hodně blíži k tomu, co jsme hráli ve škole. Florbal je totiž můj nejoblíbenější sport vůbec.

Co na to říká tvé okolí, přátelé a rodina?
Moje okolí mi fandí. V každém sportu nebo aktivitě, co jsem kdy dělal, jsem je měl vždy za sebou jako skvělou oporu.

Co považuješ za svůj největší úspěch?
Určitě za to považuji chvíli, když jsme s týmem vyhráli titul mistra České republiky. A další úspěch, to už je spíše můj individuální, je fakt, že hned první sezónu jsem byl druhý v tabulce střelců a třetí v kanadském bodování.

Jaké akce tě nejvíce baví?
Nejvíce mě s týmem určitě baví soustředění. Na soustředění se spojují věci jako jsou hra, trénink ale i posezení u pivka, popovídání si o životě a tak dále. Na soustředění vždy zažijeme spoustu srandy. Potom mám rád, když vyrazíme s týmem do zahraničí na mezinárodní turnaj.

Kde už jsi všude s týmem byl, jaké jsi tam získal zkušenosti a kam se chystáte?
Nejvíce cestujeme po Německu. Byli jsme v Güstrow a Weinheimu. Také cestujeme po ČR kvůli ligovým kolům. Byli jsme ve Zlíně, Janských Lázních a v Nové Roli, kousek od Karlových Varů. S týmem jsem toho procestoval víc, než sám. Největší zkušenosti jsem získal v zahraničí, na mezinárodních turnajích. Pro mě byl asi hlavní turnaj Champions Cup ve Weinheimu. Zjistil jsem, jak je EWH bráno v zahraničí, a taky, že tam má EWH výborné zázemí.
S týmem bychom chtěli do Mnichova v Německu a do Zürichu ve Švýcarsku. Můj sen je, že bych se chtěl kouknout do Holandska – tam EWH vzniklo.

Co bys potřeboval ještě zlepšit?
Myslím, že bych potřeboval zlepšit asi souhru s týmem, komunikaci na hřišti, dále asi přesnost přihrá-vek a střel, zrychlit přechod z obrany do útoku. Je toho prostě ještě hodně, co mám zlepšovat.

Jak vidíš svou budoucnost v EWH?
Já ji vidím velice dobře. EWH se pomalu dostává do povědomí lidí a i se zlepšuje zázemí pro týmy. K tomu jsme s naším týmem na dobré cestě obhájit mistrovský titul. Hlavně se pořád zlepšujeme. A na jednu stranu nejsme vlastně jen týmem, ale jsme i takovou malou rodinou.